Dělená strava
Tento typ výživy vychází z jednoho správného předpokladu, že jídlo může ovlivnit zdravotní stav člověka, ale také z jednoho nesprávného, že trávicímu procesu je třeba odlehčit a napomoci tím, že oddělíme sacharidové potraviny od bílkovinných a můžeme je kombinovat pouze s neutrálními, mezi které se počítá např. zelenina.
Proč není současné trávení bílkovin a sacharidů nebezpečné?
Protože už mateřské mléko obsahuje všechny složky výživy. V mateřském mléce se nachází i sacharid i bílkovina. Dalo by se dokonce říci, že lidský trávicí systém je na to stavěný, aby si s touto kombinací poradil. Není to však jediná chyba v logice, kterou v tomto typu výživy najdeme. Velmi se propaguje při hubnutí (později to ještě rozvinu), na druhé straně tvrdí, že v dělené stravě probíhá trávení bezproblémově a rychle, a nespotřebuje se na něj zbytečná energie. Ušetřenou energii tělo využije k tomu, aby se zbavilo zbytečných toxinů. Ptám se: Jsou si tím tak jisti? Tělo si s energií naloží vždy stejně, pokud ji nespotřebuje při fyzické aktivitě, klidně si ji uloží ve formě tuku. To, že se tělo zbaví toxinů je nepopiratelné, ale je to jen na základě vysoké konzumace zeleniny, které vláknina má tu schopnost odvádět z těla jedy.
Nic z toho, co v tomto stravování funguje nevymyslel autor dělené stravy, ale si to půjčil z jiných typů stravování – racionálního, vegetariánského as části makrobiotická a dopustil se přitom velkých chyb. Výborně popsal princip trávení různých složek potravy, hledal a našel problém tam, kde nikdy ani nebyl. Podařilo se mu (Dr. Howard Hay) vyléčit ze svých zdravotních problémů, nebylo to však ale tím, jak tvrdí, správnou kombinací bílkovinných a sacharidových složek. I kdyby tyto složky kombinoval a neděli, tak se vyléčí. V jeho stravě byly výlučně jen „zdravé“ sacharidy s nízkým GI (glykemickým indexem). Základny kameny výživového stylu známého jako „dělená strava“ jsou totiž příbuzné i jiným, fungujícím stylem. Delenáí strava znamená upřednostňovat:
- celozrnné výrobky
- Bílkoviny. Pouze libové maso nebo ryby a jen v malém množství.
- Strava téměř bez tuku, soli a cukru
- Množství zeleniny a ovoce.
V podstatě je tedy dělená strava složením podobná té, jakou propagujeme nejen na těchto stránkách, ale doporučují ji i lékaři, kteří se zabývají léčbou obezity. Z takové stravy se netloustne, pouze pokud by její množství bylo nepřiměřeně velké. Autor této diety mluví také o chutných jídlech. Druhým důvodem, proč se z této stravy téměř nikdy nepřibírá je ten, že ty jídla nejsou až takové chutné jako tvrdí (až na pár výjimek). Nelze se přejídat tímto typem stavy, prostě lidem nechutná „až tak“. V tom vidím její hlavní přínos pro hubnutí.
(Doplnění Miro Veselý: To je i slabé místo dělené stravy – málokdo při ní vydrží dlouhodobě. Návrat k původnímu stravování pak vede k jo-jo efektu. Tento výživový styl je opředen mýtem, že s ní je hubnutí jisté. Tlustý člověk má pak nekritickou důvěru ke takovému výživovému stylu a může stále více jíst v mylném pocitu, že pokud je to oddělené, tak se může jíst bez omezení. To však je omyl. Například čočka má sice malý glykemický index, ale pokud jí sníte kilo, energie sníte více, než je třeba a přiberete. Samozřejmě, kilo čočky je příklad. Ti, co si postupně naloží víc, než je třeba pak tvrdí, že tato dieta jim fungovala „jen poprvé“ a podobně.)
Dělená strava – proč je tak lákavá?
Vytváří pocit, že na zhubnutí si stačí zapamatovat velmi jednoduchou poučku. „Cesta ke zhubnutí vede jen přes jinou kombinaci jídel.“ Každý člověk s nadváhou se zamyslí. Tak chyba není ve mně, ale v tom, že špatně jídlo kombinuji. Můžu jíst kolik chci. To zní lákavě! Není to žádná z těch nenáviděných diet, které již tolikrát selhali. Žádné hladovění. Vidina zhubnutí a možnosti nevzdania se svých oblíbených pochoutek je příliš velká, aby člověk tento typ stravy nevyzkoušel. A tak se začte.
Na samém začátku vám zamotají hlavu chemickými procesy odohrávajúcimi se v žaludku a dvanáctníku a tím, jaké je důležité to ovládat. (Naši předkové to neovládali a přežili.) I popis potravin, které se mohou jíst není až takový nezajímavý. Povolí se uzeniny, aby vzápětí o pár řádků se zakáže vepřové. Zatímco ořechy jsou povoleny tak arašídy zakázáno. Paradoxně jsou povoleny lihoviny a zakázané brusinky, o pár řádků se dozvíte, že těmi brusinkami jsou asi myšleno borůvky. (Při těchto řádcích si určitě každý obézní nalije kalíšek oblíbeného alkoholu a pomyslí si: Už dávno jsem to tušil. Nač jsem já jako dítě pojedl tolik borůvek a brusinek. Mohl jsem být nyní štíhlý.) I seznam povolených a zakázaných potravin vám řádně zamotá hlavu. A když už jste takto správně domotaný, či spíše namotán, tak si možná nevšimnete, že z 95% je to racionální výživa, jen trochu domotaná a popletená a hlavně poprehadzovaná. V seznamu doporučených potravin jsou některé nejen pro hubnutí ale i zdraví nebezpečné a naopak některé zdravé a dietní jsou zakázány.
Samozřejmě, verzí této stravy je několik, takže chaos je pak úplný. Klidně můžete napadnout tvrzení v tomto článku, že „stačí vycházet z jiného zdroje, ve kterém je návod popsán lépe“.
Dělená strava je – prepytujem – „moderní“.
Nemám rád slovo „moderní“. Nemám ho rád celý život, ale to jsem ještě netušil, že přijde do češtiny ještě větší pohroma a tou je slovo „in“. Stávají se mi přitom vlasy hrůzou.
Tento typ výživy mívá i přívlastek „moderní“. Tak se podívejme trochu do „stravovacího“ historie lidstva. V jistém období dávné historie se člověk živil sbíráním plodů a lovem. Jedl to, co právě nabízela příroda. Když byla nadúroda švestek tak jedl švestky. Pochybuji, že když pravěký člověk narazil na strom obsypán meruňkami, tak si rychle běžel ulovit divočáka. Zřejmě nedostal chuť na kančí medailonky na meruňkách. A naopak, pokud se mu podařilo složit mamuta tak neběžel do sklepa pro kompot a ani nevyhnal pračlovečiu manželku do hypermarketu pro špagety. Byla to doba oddělení stravy. Dnes už naštěstí víme, proč tehdy byla průměrná délka života jen 32 let. Určitě v tom byla nestřídmá konzumace brusinek. :-) Ale i v ne tak vzdálené historii Slovenska máme s touto stravou zkušenosti. Ve středověku žili poddaní ve velké bídě a jedli často jen černý chléb a burgyňu a až do počátku 20. století byl cukr velmi vzácný a průměrná délka života v roce 1900 byla kolem 50 let. Autoři oddělené stravy asi odhalili skutečnou příčinu úmrtnosti: Nadměrná konzumace borůvek. A kdoví – možná příliš čistý vzduch. :-) I tak to byl oproti pravěku úspěch a ten můžeme připsat snad jen konzumaci alkoholu, naštěstí ze švestek a ne z tak zatracován brusinek, či borůvek. :-)
Dělenou stravu si už každý odzkoušel, jen o tom možná neví
Některé jídla, které běžně jíme odpovídají kritériím dělené stravy.
Např. takový boršč. Je to libové maso se zeleninou. Nedejte do toho smetanu a nezajedajte chlebem a máte typické jídlo. Halušky se zelím nebo pařené buchty už ale neodpovídají, protože jsou z bílé mouky. Pokud by byla teorie správná, tak by se jíst mohly. Nesmí se, protože celý princip je vadný. Zákon, který přikazuje, že příjem energie nesmí při hubnutí překročit její výdej se ani zde nesmí porušit. Překvapí vás možná, že uzeniny jsou povoleny. Autor buď neví, že měkké salámy a párky obsahují kromě masa také velký podíl mouky, nebo se spoléhá na to, že to nevíte vy. Takže maso v párku a mouka v párku ano, ale maso v mase a mouku v chlebu ne. Zajímavé. Pokud by byl princip dělené stravy takovým přínosem pro naše zdraví, tak by si to naši předkové jistě všimli (protože se Jídali tehdy mnohem více jídel, odpovídajících kritériím oddělené stravy) a zanechali nám nějaký vzkaz. Ale ani v bibli, která je jinak plná předpisů ohledně jídlu, ani v pozůstalosti slavných lékařů, nenajdeme zmínku, že by tento zvláštní stravovací řád měl nějaké opodstatnění.
Oddělená strava a praxe
Nejmenší problémy s oddělenou stravou by měli mít vegetariáni. Proč ji nepraktikují, jako trvalý výživový styl? Neboť oddělená strava je nesmysl. Přikažte vegetariáni, že nesmí zajídat čočku chlebem a nechtějte vědět kam by vás asi poslal.
Oddělená strava problémy s vegetariány řeší oklikou: obsahuje i pokyny, s nimiž vegetariáni souhlasit nebudou. Konkrétně, že střídmá konzumace libového masa neškodí zdraví a proto je dělená strava zdravá, srovnatelná s vegetariánskou. (Samozřejmě pokud si odmyslíme pití lihovin, které je v systému stravování typu dělená strava povoleno.)
Je dělená strava nebezpečná?
Není. Je třeba ji brát jako něco, čím je ve skutečnosti. Jako velmi zajímavé a humoristické čtení, něco co nám může zkrátit si kratochvíli. Dokonce pokud ji i budete v praxi dodržovat, tak vám to zdravotně asi velmi neublíží, protože vychází ze správných zásad výživy a zdravotně nezávadném výběru potravin. Je to, jako byste se chtěli pravou rukou poškrábat na levém uchu. Sice se vám to podaří, ale šlo by to i efektivnější.
Dělená strava, závěr
Oddělená strava je vědecky podložený typ životosprávy respektující historicky ověřené zásady správné výživy, který vás vyvede z obezity, přes poměrně těžké zákoutí hubnutí až do nového cíle – k nové obezitě. Proč?
Protože oddělená strava je natolik nepřirozená a cizí stravovacím zvyklostem člověka (je jedno z níž kultury). Její dlouhodobé a hlavně dobrovolné dodržování je téměř nemožné, pouze pokud člověka k takové dietě přinutí nouze. (Například v rozvojových zemích rýže se zeleninou. Dělená strava však rýži zakazuje. Proč? Nebrání tomu principu.)
Dělená strava může mít i pozitivní přínos. Obézní člověk si může uvědomit, že se musí naučit mnoho informací o životosprávě a potravinách a získat správný základ. Pokud později své znalosti rozšíří, vytváří si velkou šanci aby zhubl zdravou, racionální stravou. Natrvalo. Pokud však je oddělena strava vnímána jen jako krátkodobá dieta, tak platí totéž co u většiny „moderních“ diet. Končí se jo-jo efektem, pokud člověk neprojde na racionální stravu.
Racionální strava je totiž výživový styl, který lze dodržovat trvale, aniž by to člověku bylo cizí, či nepříjemné.