Chuť na sladké? Zbavte se jí!

Máte rádi cukr? Tak to asi už víte, že odborníci na výživu před ním couvají, jako upír před česnekem. Nejsou to však upíři, česnek doporučují. Takže jak je to s cukrem?

Jeho neblahý účinek na naše zdraví se neprojeví okamžitě. Spatříme ho až po letech nežádoucími tukovými polštáři na našem kdysi štíhlém těle a jakoby to ještě nestačilo nese vinu i našem chrupu, neboť je příčinou zubního kazu. Navíc se rychle vstřebává a má tam schopnost ovlivnit i naši hormonální rovnováhu. Jeho častá konzumace se podepisuje na zvýšeném obsahu tuku v krvi a také na pásu. Zášť zhoršuje chování již u dětí. Je to skutečně rafinovaný nepřítel a to, že je rafinovaný má dokonce napsáno i na obalu. No předmětem tohoto článku nebude cukr, ale chuť na sladké a co s ní.

Ví to i potravinářský průmysl a na tomto faktu vydělává nemalé peníze. Sladká chuť je zárukou dobré prodejnosti jakéhokoliv výrobku. Dokonce i slaná jídla obohacené o sladkou chuť jsou často atraktivnější. Kde se však chuť na sladkosti vzala? Proč musíme obcházet v potravinách regály se sladkostmi obloukem a děti házejí do košíku všechny ty dobroty, co znají z televizní reklamy?

Proč nám sladké chutná?

Jsme tak naprogramování přírodou. Historie současného stravování je velmi krátká. Masové rozšíření cukru přišlo až v 20. století a je to skutečně krátká doba ve srovnání s miliony let evoluce a stravováním, které se v jednotlivých obdobích lišilo jen nepatrně. Zpravidla jsme byli blíže k nedostatku, než hojnosti. A přeplněné hypermarkety tu ještě před pár desítkami let také nebyla.

Jednou z výhod člověka oproti jiným pozemským tvorům byla i jeho „všežravosť“. To mu dovolilo prožívat od tropů až po polární kruh. V každém podnebném pásmu našel potraviny, které mu dovolovaly přežít. Je však jedno v jaké oblasti země člověk prožívá a čím se živí, všichni do jednoho mají něco společného. Jídlem, které má sladkou chuť nepohrdne nikdo. Je to v nás hluboce naprogramované. Není ale se čemu divit. Sladkou chuť má už mateřské mléko.

Stačí se podívat na pravlast moderního člověka (Afriku) a zjistíme proč je tomu tak. Vypadá to, že ještě před naší „všežravosti“ jsme byli zřejmě „plodožravci“ a většina plodů má sladkou chuť. I anatomický pohled na náš trávicí systém nám napovídá, že je tomu tak. Velmi se liší od trávicí soustavy masožravců ale i býložravců.

Živočišný druh, ze kterého se člověk vyvinul, se musel miliony let živit pojídáním ovoce a plodů. Dokonce pokud se na věc podíváme i jiným pohledem jako evolučním – křesťanským tak se nám tato teorie potvrdí. V bibli se píše, že Adam a Eva žili v ráji a živili se plody z rajské zahrady.

A tady je na místě se zamyslet. Ovoce má sladkou chuť a je to ta prapůvodní potravina, kterou jsme se kdysi asi živili. Jsme vybaveni přírodou nepoznat při pojídání sladkého střídmost. Mělo to tehdy své opodstatnění. U většiny plodonosných rostlin je úroda sezónní záležitost. Období nadbytku následovalo období nouze a jen tato nestřídmost zajistila nabrání dostatečných tukových zásob na období nedostatku.

Není sladké jako sladké

Sladké ovoce, které nám nabízí příroda se velmi liší od sladkých pamlsků, kterými se stravujeme dnes.

I samotný cukr obsažený v ovoci je méně „nebezpečný“ ;. No v tomto případě platí, že cukr v ovoci je jen jakýmsi „ochucovadlo“ na látky, které jsou velmi důležité pro naše tělo. Je to celý komplex vitamínů, minerálů a stopových prvků. I samotná vláknina obsažená v ovoci se postará o to, aby se cukry uvolňovaly postupně a tělo si je nestíhalo až tak snadno ukládat ve formě přebytečné energie do tělesného tuku.

Pokud náš mozek dostane signál, že se v ústech nachází něco sladkého, tak bez ohledu na to zda je člověk sytý nebo ne, mozek vyšle povel v pojídání pokračovat. Říkáme tomu mlsání. Náš mozek ještě nepochopil, že za posledních 100 let proběhla revoluce ve stravování a už dávno není jediným sladkým jídlem ovoce. Ani to, že nedostatek jídla je již dnes nepravděpodobný.

Je třeba dobře znát svého nepřítele

S tím, že nám bude sladké vždy chutnat se musíme smířit. Není to o tom, zda máme nebo nemáme pevnou vůli. Musíme se smířit is tím, že nás naše tělo bude trápit chutí na sladké. Je to přirozené. Však téměř celé historii člověka platilo, že sladké není jen energie, ale také vitamíny a ostatní, pro zdravý chod organismu, nezbytné látky.

Tělo má jednoduchou logiku. Když mu chybí nějaká živina, které se nachází v ovoci, vyšle signál sníst něco sladkého. V současnosti, kdy se používají v kuchyni koncentrované potraviny, zbavené většiny důležitých výživných látek, může vzniknout ďábelský začarovaný kruh. Nepřetržitá chuť mlsat. Proto je nejdůležitějším krokem jako přemoci nepřítele (nepřítelem je chuť na sladké), návrat k původní, na živiny bohaté stravě. A tedy k ovoci.

Jinými slovy: Máte chuť na dort? Nedejte si ji. Raději si dejte ananas nebo pomeranč.

Jistě, ovoce není tak „efektní“; a tak sladké, jak uměle vyrobené sladkosti, ale o to méně škody napáchá.

Umělá sladidla nemusí být nejlepší řešení

Pokud slouží dočasně k ochucení nápojů, nebo náhrada cukru při přechodu z nezdravé výživy na zdravou, tak mají nepochybně svůj význam. Určitě ale doporučuji raději použít stevia, než cokoli jiného.

Ale není to vhodné trvalé řešení, které by se dalo při hubnutí v neomezené míře uplatňovat. Pokud se vám podaří i připravit nějaký chutný dezert se zdravých surovin a ochucený umělým sladidlem, tak se zapne v mozku stejný spouštěč nestřídmosti jako je to u „originálních“ sladkostech. Tehdy sice nepřiberete z cukru, ale z jiných surovin použitých v receptu.

Skutečně je při hubnutí „dovoleno“; ovoce?

V malém množství ano. Ve velkém množství se přibírá i z ovoce.

Malým množstvím rozumějte jeden, nebo dva kusy ovoce za den. Pokud si dáte například kilo banánů, 2 pomeranče a jedno jablko, je to energetický příjem kolem 5500 kJ, čili téměř půldenní dávka energie. Cukr se pak postará o to, že budete tak hladoví, že to nevydržíte a sníte i něco jiného. Ovoce (zejména banány) mají vyšší glykemický index. Proto ovoce ano, ale velmi opatrně. Mnohem lepším řešením je zvolit si zeleninu – energeticky je mnohem méně „náročná“ ;, čili můžete jí sníst mnohem více, doporučuji kolem půl kila zeleniny denně.

Co tedy proti chuti na sladkosti?

Sytost. Ta zabírá spolehlivě. Dosáhnete ji spojením dvou faktorů:

1. Ve stravě potřebujete mít správný obsah potřebných živin. Kdo si ubírá z příloh, nutí tak tělo, aby se dožadovali energie. Proto potřebujete jíst správné množství jídla. To však nejsou zas nějak velké porce. Proto je to druhý bod:
2. Objemově musíte jíst hodně. K tomu slouží zelenina, která zvětší objem jídla. Tím, že se trávení zpomalí, vyřeší se problém s glykemickým indexem některých potravin a zároveň přestanete pociťovat hlad. To obvykle stačí, ale ve hře je ještě třetí faktor a to
3. Jedení z maškrtnosti, nebo z důvodu špatné / dobré nálady, na uklidnění, či potěchu. Nazývá se to i psychogenní jídlu. I když jste sytí a najedení, pokud přijde kolegyně s větrníkem, dostanete na něj chuť. S tím se nedá nic dělat. Mnohem snadněji její odoláte ve stavu sytosti. Ale nejlepší je nemít po ruce žádné lákadla.

Tímto systémem si tedy můžete připravit v životě půdu k tomu, abyste nemívaly různé návalové touhy po sladkostech.

Zažeňte chuť na sladké. takto:

Chuť na sladké je častým problémem, který způsobuje že hubnutí se nedaří. Pokud je chuť na sladké příliš silná, pak neodoláte a již mlsáte. Bohužel sladkosti jsou tou nejhorší volbou, pokud chcete dosáhnout hubnutí.

Touha po sladkostech vzniká v zásadě ze dvou příčin as oběma víme něco udělat.

• Je to zvyk, mls, rozmazlenost.
• Je to hlad a hypoglykémie.

Do první kategorie touhy po sladkostech spadá většina z nás. Jednoduše se dá navyknout na to, že pokud mám chuť dám si. To se stane takovým zvykem, že máme pocit, že jinak to ani nemůže být.

Tuto touhu po sladkostech posiluje snadná dostupnost. V mnoha rodinách najdete na stole stále připravené misky s sušenky, koláči, či banány. Chcete-li zhubnout, takové věci nesmíte.

Proti maškrtnosti se dá bojovat jen tvrdým zákazem.

• Velmi vám pomůže pokud všechny dobroty zmizí z očí. Skrytím do chladničky. Nebo lépe – nekupovat, nepiecť, necukrárčiť! Pokud nebudete vidět své lákadla, často si ani nevzpomenete, že máte chuť na sladké. A tak ani nebudete muset zahnat chuť na sladké.
• Užitečné je nebýt hladovým. To se ale už jdeme přehoupnout k druhému důvodu chuti na sladké.

Druhý důvod touhy po sladkostech je hlad. Tento hlad může být způsoben různými příčinami.

• Nepravidelné jedení. Nenajíte se ráno, oběd nestihnete a podvečer jste jako kombajn, který nabírá v obchodě do košíku všechny sladkosti které by neměl. O chvíli je i spasit. Možná dokonce s klamným pocitem „vždyť po celodenní hladovka se výjimka snad smí“. Nesmí. Ta výjimka totiž putuje přímo na váš pupík.
• Dieta. Mnoho žen se snaží zhubnout škrcením stravy. Pak jsou návaly touhy na sladké celkem zákonitým jevem, který způsobí, že nakonec mají stále větší břicha.
• Tvrdý trénink. Příliš tvrdý trénink způsobí že během cvičení se utratí hodně krevního cukru. Výsledkem je hypoglykémie as ní přicházející nekontrolovatelná žravost. Nával touhy na sladké může být podtržený nejednou až agresivními pocity a rizikem řádné hádky. Ano, všechno to dělá hypoglykémie.
• Menses. Pokud máte příjem stravy nastaven na minimim co to dá, během menses je spotřeba energie vyšší. Chcete-li proti tomu zasáhnout. Musíte během menses jíst více. Dejte si tvaroh navíc, nebo tofu. To může zcela zrušit návaly touhy po sladkostech během menstruace. Mnoho žen to dělá naopak. Před menses jim stoupne váha, neboť jim tělo zadrželo vodu. Oni si však myslí že tloustnou a proto ještě více přiškrtí jídlo. O to tvrdší chuť na sladkosti přijde. Možná i s agresivitou. Už víte proč. Neboť hypoglykémie. K tomu hormony a je špatně. Zbytečně.

Ať už je váš hlad způsoben jakkoli, výsledek je stejný. Dostavují se stavy „vlčího hladu“ nebo neodolatelné touhy po sladkostech. Řešení je velmi jednoduché.

1. Jezte často malé množství jídla se zeleninou.
2. Sportujte v aerobním pásmu zatížení, ne více.
3. Během menses mírně navyšte příjem jídla, přednostně bílkoviny.
4. PAK bude vaše touha na sladké snadno překonatelná i slabou vůlí.

Možná vám tento tip pomůže zhubnout. Pak budu rád. Do té doby čekám. :-)

Stop chuti na sladké

Chuť na sladké je velmi nepříjemný stav. Je to blízké drogové závislosti – víte, že byste neměli (kouřit, pít, píchnout) … … ale je zde touha. Ta trvá a válcuje vás. Nevíte odolat a tak si něco dáte. No co potom? Chutnalo vám. A touha je zpět. Ještě!

Je jasné, že chuť na sladké není žádná drogově podmíněna věc – pokud bonbón nebude, nehrozí vám abstinenční syndrom. No pocit to bude nepříjemný hlavně v případě, že jste zvyklí ulevit své touze.

Chuť na sladké jako zvyk

Právě zvyk je něco jako sval – opakováním sílí. No později už nebude chtít pustit. Takže cesta z toho kruhu ven je nepříjemná. Musíte se donutit nedat si nic. Vydržte to. Ten zvyk se stane zvykem nejíst sladkosti.

Lze však namítnete, že se vám těžko pěstuje zvyk, pokud stále selhává. Právě proto doporučuji, abyste ve svém životě zavedly pravidla, která vám sníží pravděpodobnost selhání.

• Jezte pravidelně a často. To zmírní chuť na sladké.
• Jezte jídla s nízkým glykemickým indexem. To sníží pozdější touhu po sladkostech.
• Jezte hodně zeleniny. Ta vás nacpe. Sytý člověk neuvažuje o cukrovinkách.
• Řádně se vyspěte a relaxujte. Svěží člověk odolá pokušení lehčí, jako vyčerpaný.
• Nemějte po ruce žádné sladkosti.
• Zajistěte si přísun radosti a zábavy jinou cestou, než pojídáním čokolády, či bonbonů.

S pomocí těchto pravidel se vám podaří velmi účinně potlačit touhu po sladkostech a mlsání. Je to ověřené. Samozřejmě, tu a tam lze selžete. No a co? Příště to bude zase lepší. Je v tom hodně zvyku a ten tvoříte vy. Pokud si zvyknete nemaškrtiť sladkosti, časem na to i zapomenete.

Video o tom jak se zbavit chuti po sladkostech

Míváte návalové chuť touhy na sladkosti? Ve videu se dozvíte, jak proti ní můžete účinně bojovat.

V touze dát si něco sladké chutí jsme si rovni i se zvířaty. I pes, zda domácí zajíc se umí naučit jíst sladkosti. Mají je rádi a pokud mohou, vždy je i upřednostní. Proto to není nic neobvyklého iu lidí.

Při obezitě a nadváze je často ve hře mechanismus, který může být skrytý – alespoň na první pohled. Někdy jsme tlustí proto, že se chováme macešsky ke vlastnímu tělu. V pozadí tohoto procesu však může stát nějaký problém, který se stravou nesouvisí. Strach, deprese, komplex méněcennosti, pocit nejistoty, obavy, úzkost … Podobné pocity nejednou stojí na začátku a člověk se naučí, že čokoládová tyčinka poskytne alespoň na chvíli určitou úlevu. Později se to stane zvykem. Možná máte pocit, že sladká jídla jsou „to jediné, co vám zbylo, tak mi neberte ještě já to“ ;.

Pokud však sladké pokušení je opravdu tak důležité ve vašem životě, tak ho možná nemáte plně pod kontrolou. Možná bychom mohli zvážit i paralelu se zvířaty. Pokud máme pejska, který otravuje dokud nedostane sladkost, asi byste ho nazvali rozmazleným. Iu člověka je to podobné. Chutná vám sladká chuť? Nemůžete si bez ní představit život? Pak zde hovoříme o těžké zhýčkanosti. Buď vám je dobře, nebo si chcete pocit dobrého vytvořit alespoň v ústech.

Jste rozmazlení?

Pokud máte pocit, že jste na sladkosti zvyklí ve smyslu rozmazlení, pak je cesta zpět značně nepříjemná. Vede přes půst. Půstem nemyslím hladovku. Spíše stav aniž co máte rádi.

Nic proti sladkým jídlům. Tu a tam se jíst dají. Pokud ale máte nadváhu nebo obezitu, situace je jiná. V takovém případě sladkosti nepatří do vašich úst. Ani teď, ani v budoucnu. Jednoduše tuto radovánky si musíte upřít. Jinak nejen že nezhubnete, ale pravděpodobně se vám průběžně bude i zhoršovat zdravotní stav.

Vím, chuť na sladkosti budete mít navždy. Ale naučte se ji ovládnout. Tato chuť vám škodí.

• Komentáře k článku (0)