Seznam výmluv, proč necvičíme

Hubnutí: jak zhubnout Nepoužívejte výmluvy na to, abyste se vyhnuli cvičení. Poznáme je, ne?

Klasická výmluva je: nemám čas. Nicméně čas je otázkou priorit. Vždy si uděláme čas na to, na čem nám záleží.
Další výmluva je: půjdu zítra. Je to vlastně odklad činnosti, které se chcete vyhnout. Řeknete si, že určitě chcete jít cvičit, ale ne teď.
Další typickou výmluvou hlavně tlustších lidí je: ,,Stydím se ukazovat v posilovně nebo na veřejnosti.“ Ale v takovém případě vám nic nebrání, abyste chodili na procházky nebo cvičili doma. Pokud to neuděláte, je to výmluva.
A pojďme rychle na další výmluvu: nemám na posilovnu peníze. Pokud nemáte peníze, klidně můžete chodit na rychlé procházky.
Další z klasických výmluv: nemusím cvičit, protože pracuji manuálně. Jako výmluva to vypadá dobře, ale v praxi nemá manuální zátěž stejné účinky jako cvičení. Práce vyčerpává, sport posiluje.
Další výmluva je: už nemůžu (nezvládám) cvičit. V takovém případě máte pravděpodobně akorát špatně navržený trénink.
Další typická výmluva: cvičení mě nebaví. Jasně, ale nedá se nic dělat. Řekněte si, že cvičení je pro vás léčebnou terapií a že léky bývají občas hořké a drahé.
Další výmluvou může být: jsem nešika. Někteří tlustí lidé se cití jako slon v porcelánu. Právě toto může cvičení velmi razantně změnit. Pravidelný pohyb zlepší koordinaci svalů a původně neohebný člověk začne mít mnohem lepší koordinaci pohybů. Speciálně pro vás doporučuji přidat ke cvičení i několik balančních cviků. Trenér vám řekne, jak na to.
Poslední, asi nejupřimnější výmluva zní: nechce se mi cvičit. Právě naše pohodlnost a lenost je hlavní příčinou toho, proč jsme ztloustli. Tloustli jsme dlouhé roky, nechtělo se nám hnout, chtělo se nám jen mlsat a tomuto chtění jsme vždy vyhověli. Naše chtění nám však zjevně škodí. Měli bychom ho proto začít bičovat nepohodlím, cvičením, omezováním jezení chutných mastných pokrmů. Je to nepohodlné, ale pokud se vám do toho nechce, nechtějte ani zhubnout.

3 slova, která vás předem odsoudí k neúspěchu

Pokud chcete zhubnout, nebo změnit životní styl, mluvíme o poměrně vážném zásahu do života. To není snadné. Navíc víme, že změna musí být trvalá. To je ještě těžší. To podvědomě tuší asi každý z nás. Je možné, že se právě teď chystáte začít hubnout. Zkuste se na chvíli zamyslet nad tím, jak formulujete tento svůj záměr. Jsou totiž typické slova, která při formulaci svého cíle nesmíte použít:

Zkusím.
Možná.
Chtěl / a bych.
(Bonusové čtvrté slovo) Nevím.

Pokud je použijete na začátku výroku, je v podstatě jisté, že svůj cíl nesplníte, protože ještě nejste připraveni. Výroky pak vypadají například takto:

Zkusím tu novou dietu a uvidíme, co z toho bude.
Možná zaberou ty nové pilulky na hubnutí.
Chtěla bych zhubnout, ale nevím jak mám začít.
Nevím, jestli se mi podaří i zhubnout, ale určitě to zkusím.

Podobných výroků se dá říct hodně. Důležité jsou právě ta slova, která z jednoznačného výroku vytvářejí alibi. Pokud totiž někomu řeknete, že zkusíte začít cvičit, už v tom výroku samém je obsažen faktor nejistoty. Tento moment nejistoty vychází zevnitř. Pokud člověk tuší, že je na změny v životě příliš líný, nebo neví, kde začít, pak mu takové slova samy vycházejí z úst.

Slova „možná“, „zkusím“; a podobné vás tak trochu programují

Směrem k nejistému výsledku. Výsledkem slova „zkusím“; je nějaká časově ohraničená činnost, jejíž výsledek je neznámý. Jelikož jde o pokus, je pravdepodoné, že se to nepodaří. Kdy se něco podaří na první pokus? Málokdy. No a slovo „zkusím“; hovoří o jednom pokusu, není to „budu zkoušet dokud neuspěji“ ;.

Možná vám teď připadá, že se příliš hraji se slovy. Ale zkuste si ta slova vložit do běžně používaných vět. například:

Zkusím si umýt zuby.
Možná se dokážu napít této kávy.

Cítíte, jak absurdně to vyzní? Samozřejmé činnosti s jasným cílem normálně nikdo nebude formulovat s přídavkem nejistoty. Prostě si řekneme:

Umyji si zuby.
Napijem se této kávy.

Programujte výsledky jasnými formulacemi

Stejně mluvte io svých vážnějších záměrech.

Rozhodla jsem se, že natrvalo zhubnu.
Budu pravidelně cvičit.

Takové výroky mají v sobě sílu a energii. Pokud si je budete opakovat, mohou vám pomoci. Samotné takové výroky však nestačí. Potřebujete znát nejen cíl, ale i cestu, jak se k němu dostanete.

Potřebujete mít cíl a směr

Nejistota u mnoha lidí souvisí s tím, že přesně nevědí, co by měli vlastně dělat. Vědí, že by chtěli shodit pár kilo. Nevědí ale, kde a jak začít. Pak snadno naletí různým prodavačem, kteří prodávají naděje na rychlé hubnutí ve formě tabletek, prášků či různých výrobků. Pokud to zkusíte, neuspějete. O to více nejistoty zažijete příště.

Mnoho žen dietami a jinými pokusy zabije desetiletí. Žijí v Ukrutném strachu ze sacharidů, z tuku, z jídla a přesto jejich postava vypadá jako kdyby se objedali.

To vše je proto, že většina lidí stále přesně neví, co udělat, aby zhubli. Přesněji řečeno myslí si, že vědí, ale vědí to chybně. Jde o Dunning-Krugerův efekt popsaný v bodě 3 v článku o prokrastinácii. Klasické chyby:

Myslí si, že na hubnutí třeba hodně cvičit. Pokud nehubnou, vzdají to, protože více cvičit nedokázaly.
Myslí si, že aby shodili, musí jíst co nejméně. Když zjistí, že navzdory hladovění váha stojí, vzdají to.
Pokud již vědí, že je třeba změnit stravu, zpravidla ji změní chybně. Pak vidí že to nefunguje a přestanou věřit jakýmkoli dalším radám.

Je pravda, že porozumět základem výživy není zas až tak jednoduché. Zejména, pokud je tlustý člověk pohodlný a líný něco se učit – častý to jev. Znám několika lékařů, kteří navzdory vlastní obezitě stále zkoušejí nesmyslné postupy místo toho, aby si prostě přečetli jednu odbornou knihu. Pokud s tím má problém zkušený lékař, s vysokou školou … Asi to bude těžší a méně pohodlné pro někoho, kdo má nižší kvalifikaci.

I proto na tomto webu najdete nejen poměrně podrobné rady a návody – včetně nepopulárního a nepříjemného vážení a počítání potravin. Najdete zde i zjednodušené postupy jak začít. Například v tomto článku jsou shrnuty zásady jedení a cvičení. Vím, je to docela hodně bodů, ale dá se to naučit poměrně rychle. Třeba si to nalepte na ledničku a přečtěte před každým jejím otevřením. Později můžete přibírat další. Případně si Viz také článek o tom, co změnit abyste začali hubnout. I ten článek je převzat z mé knihy Jak jsem zhubl 35 kilo.

Moment zlomu

Vše, co jsem psal dosud se týká vašeho postoje. Vím vám doporučit, abyste věc formulovaly s jistotou a zcela jasně. To pomáhá. To nejdůležitější se však musí odehrát ve vás. Musí nastat něco jako bod zlomu. Něco se ve vás musí změnit, abyste mohli něco změnit.

Často to trvá jen pár sekund. Například já jsem díval dokumetnárny film o chlapovi co shodil 120 kilo. Sám jsem měl tehdy skoro 120 kilo. Po filmu jsem si uvědomil, že pokud ten chlap zvládl 120, já to zvládnu také, vždyť mi stačí sundat mnohem méně. To byl můj moment zlomu. Už jsem byl rozhodnut. I tak mi trvalo ještě skoro rok, dokud jsem něco začal opravdu dělat. Navíc první kroky byly chybné. Ale byl tam ten moment zlomu v přesvědčení, že už nechci být obézní. Pokud to zažijete, v té chvíli přestanete říkat slova jako zkusím, nebo možná.

Pokládejte si otázku „jak“;

Na závěr jeden dobrý tip. Pokud něco chcete dosáhnout, je dobré ověřit si, zda ovládáte „teorii“ ;. Pozadí věci. Řekněte co chcete dosáhnout a položte si otázky:

Vím přesně jak na to?
Rozumím principu proč to bude fungovat?
Je to ověřené?

Například chcete zhubnout a chcete se řídit radami na tomto webu, nebo v knize o hubnutí.

Otázka číslo 1 je „jako“ ;. Jak to bude fungovat? Po přečtení si webu budete vědět, jaké změny ve stravě, pohybu a životosprávě je třeba provést.
Otázka číslo 2 je „porozumění věci“ ;. Pokud rozumíte, na jakém principu to funguje, lépe se vám to bude dělat. Například princip jíst zeleninu před každým jídlem je v našich končinách podivný. Pokud rozumíte proč vám ho doporučuji, dá vám smysl respektovat takovou radu. Například, že zelenina vás zasytí a díky tomu sníte méně jídla. Navíc nebudete cítit hlad pár hodin po takovém jídle. Navíc se tak zpomalí vstřebávání jídla, takže nebude kolísat hladina inzulínu a krevního cukru, čili zmizí záchvaty žravosti a touha po sladkostech. Navíc zelenina obsahuje mnoho užitečných fytochemikálií a vlákninu. Optimalizuje to trávení, chrání to zdraví … Pokud víte takto podrobně zdůvodnit kroky, ochotněji je přijmete – víte, že to není nějaká fáma, ale smysluplný postup, který vám prospěje i po zhubnutí – kdy je třeba setrvat při racionální stravě.
Otázka číslo 3 je „ověření funkčnosti“ ;. Je to kontrola, zda postup funguje u jiných lidí. Pokud vám dám recept na dort, nevíte, zda je dobrý. Ale pokud vám pár kuchařek řekne, že podle něj už dort dělali a byla výborná, pak je recept dobrý. I principy hubnutí jsou podobné. I když každý z nás je jiný, základní doporučení platí pro většinu z nás.

Podobně je dobré překontrolovat si i další kroky, které chcete dělat. Pokud si nejste s něčím jisti, poraďte se to. Doštudujte, poraďte se s lékařem.

Takže závěr. Ve chvíli,

když jste rozhodnutí změnit svůj životní styl
když znáte důvod této změny (cíl)
ovládáte kroky, jaké máte provést
a víte, že budou fungovat

už vše závisí jen na vaší disciplíně. Ta může být Povzbuzeni, pokud o záměru budete mluvit rozhodně. Posílí ji však i znalost pozadí. Pokud víte, že se řídíte receptem, který u jiných fungoval, je to silně motivující.

Komentáře k článku (0)