Polévky, omáčky, guláše

V receptech se obvykle vůbec nezmiňuji o polévkách. Nicméně, začněme tím, co to je polévka. Pod tímto názvem se může skrývat zcela zdravá a vhodná potravina, i zdraví málo prospěšná mastná skvrna. Ve většině případů však vážným problémem bývá sůl. Kdo hubne, měl by solit co nejméně. Běžně osolená polévka ovšem bohužel často obsahuje v talíři i celostní dávku soli.

Pokud máte rádi polévky, vařte si je. Položte si však otázku, co do takové polévky vlastně přidáváte. Ne všechno je totiž vhodné.

• Zelenina je výborná v jakékoli podobě. Ze surové tělo vytáhne možná trochu více vitamínů, z vařené možná zas více minerálů. Jediné, na co si dejte pozor je vařená mrkev. Má vysoký glykemický index, proto ji nejezte samotnou. Ani hodně.
• Maso. Vývary jsou chutným jídlem. Pokud nemáte žádné zdravotní potíže, občas asi neublíží. Polévku však zbavte tuku.
• Jíška. Chuť polévky výrazně podpoří jíška. Při ní radím opatrnost. Tady již navyšujete energetickou hodnotu polévky tukem a moukou. Pokud to je lžíce mouky na několikalitrový hrnec, není třeba to dramatizovat. No pokud je mouky více, propočítejte si, kolik jí sníte v jedné porci. Bílá mouka je prakticky prázdná energie. Pokud není třeba, nedávejte ji vůbec. Myslete na to, že polévková lžíce mouky má zhruba tolik energie, než čtvrt kila fazolových lusků. Lžíce mouky vám dá energii a chuť, ale nezasytí.
• Krupice, ovesné vločky, nudle, těstoviny. Zde je situace podobná. Chcete-li polévku zahustit, je to v pořádku, pokud je polévka hlavním a jediným jídlem. Pak je nějakých 50 gramů polévkové „přílohy“ v pořádku. Měla by být ale celozrnná. Tedy ne bílé nudličky nebo noky z bílé mouky.
• Vnitřnosti. Játrové knedlíčky a podobné chuťovky z vnitřností si dejte na seznam nevhodných potravin.
  Mléko, smetana, máslo. Nejdůležitější součást chuti mnoha polévek. Asi tušíte, že při hubnutí bude lépe takovým jídlům se raději vyhýbat. Jednou za pár měsíců může být. Ne ale často.

Při polévce tedy doporučuji:

• Lehké „vodové“ zeleninové polévky jezte kolik hrdlo ráčí. Považujte je za vhodný předkrm namísto zeleniny. Nebo za povolený pamlsek.
• Hustší polévky jezte jako hlavní jídlo.
• Husté polévky buď jezte až po výpočtu energetické hodnoty, nebo si dopřejte jen menší množství.

Podobné úvahy lze pak uplatnit rovněž případě různých specialit jako je guláš a omáček.

Přívarky a omáčky se často připravují z ingrediencí, které zaručí vyšší glykemický index a často obsahují i spoustu zbytečného tuku. Proto se jim v receptech vyhýbám. Jejich příprava zabere dost času a nakonec byste si na talíř mohli kápnout jen poměrně miniatruní porci. Pro zaměstnaného člověka to považuji za neefektivní mrhání časem.

Podobné je to s guláši.

Tato jídla předpokládají přílohu, jakožto hlavní část jídla. Jedno, jestli to jsou brambory, těstoviny, rýže, nebo chléb. Můžete sníst jen poměrně malé množství.

Kde je problém? Že v kuchyni strávíte pomalu hodinu u sporáku a výsledkem bude malá porce. I tak se musíte předtím řádně najíst zeleniny, jinak byste z takové porce zůstali hladoví. Proto se mi tento druh jídel při hubnutí neosvědčil.

Malá porce chutného jídla. Kde je problém? V touze dát si více.

Polévky ano, nebo ne?

Polévka je široký pojem.

• Může jít o vývar ze zeleniny, který se dá přirovnat téměř k čaji.
• Může být hustá, krémová, spíše omáčka, jako polévka.
• Může být bez tuku.
• Mohou na ní plavat mastné oka.
• Může být přesolené.

To vše polévka může být. Při hubnutí se nám však polévka většinou hodí „do rozpočtu“ ;. Má vlastnosti, které jsou pro hubnutí prospěšné:

• Zpravidla nemá vysokou energetickou hodnotu. To je způsobeno „řídkosti“ ;. Je to více voda, než jídlo. Můžete jí sníst hodně.
• Polévka je tekutina, „započte se“; i jako pitný režim.
• Obsahuje vývar látek, jako jsou vitamíny, minerály a jiné prvky.
• Mnoha lidem chutná a její jedení je příjemné.
• Zaplní žaludek, takže po polévce už nejste tak hladoví. O to méně sníte „hlavního jídla“ ;.

To vše samozřejmě platí především pro čistý vývar – zeleninový nebo masový. Podívejme se nyní na vlastnosti polévek, které mohou být při hubnutí nepříjemné.

• Tuk – může ho být příliš. Vývar z masa, přidání másla, jíšky. To vše může drasticky zvýšit energetickou hodnotu polévky. „Poctivá“; domácí polévka s oky masti na hladině má často více energie právě v okách, jako ve zbytku porce.
• Sacharidy – opatrně. Do polévek se na zahuštění sype mouka, vyrábějí se různé beránci, přidávají nudle. Tyto zahušťovače zvyšují celkovou energii (a také glykemický index) polévky. Pokud s tímto nárůstem energie počítáte, je v pořádku. Nepovažujte však talíř polévky plný nudlí a kousků masa za „nevinné“; jídlo.
• Sůl – méně je lépe. Mnoho soli v polévce není dobré při hubnutí (ostatně mnoho soli není zdravé jíst ani pro zdravého člověka). Sůl zvedá krevní tlak, váže na sebe vodu. Pokud jíte slaná jídla, tato navázaná voda zvedá vaši celkovou hmotnost. Druhým problémem soli je i to, že pokud hodně solíte, nechutnají vám pak „obyčejné“; věci, jako zelenina, ovoce, luštěniny … Člověk zvyklý na silné chutě se spokojí zpravidla jen s nezdravými, továrně vyráběnými, potravinami. A z nich se přibírá zatraceně snadno.
• Aditiva – chuť, nebo zdraví? Aby polévka byla lepší, přidává se do ní často zvýrazňovač chuti, glutaman sodný. (E 621) U některých lidí může vyvolávat syndrom čínské kuchyně. Proto se při zdravé výživě jeho použití vůbec nedoporučuje. Někdy však stojí za úvahu použít velmi malé množství glutamátu sodného ve formě Vegety nebo kostky typu Masox. Osolí a zvýrazní chuť při menším množství sodíku.

Tak. Nyní jsme tedy sepsali pro a proti polévek. Prosím, nedopusťte se však klasické chyby, jakou dělají začátečníci v hubnutí. Řeknou si: toto má málo energie, to mohu, támhle má energie hodně, to nesmím.

Při hubnutí můžete jíst i vysoce energetické pokrmy – ale s mírou.

Dopřejte si normální polévku. Klidně v ní mohou být i nudle. Nebojte se přidat na zahuštění trochu mouky. Hustou polévku pak však jezte jako hlavní jídlo, ne jako předkrm.

Nejnebezpečnější je vždy tuk

Pokud se něčemu třeba opravdu vyhýbat, je to hlavně tuk. Mastné oka nepatří na polévku člověka, který má nadváhu. Obsah tuku v polévce se přitom vizuálně dá jen těžko odhadnout. Proto jsem pro orientaci udělal malý test, jak tuk na polévce vypadá a kolik ho je.

Polévka bez tuku nemá na hladině žádné „oka“ ;.

Po přidání jedné kávové lžičky olivového oleje. Hmotnost oleje: 4 gramy. Energetická hodnota oleje: kolem 140 kJ. Takové množství olivového oleje do polévky mohu jen doporučit. (Nevařte olivový olej s polévkou). Olivový olej je zdraví prospěšný, dopřejte si ho. Pokud ale má být na polévce živočišný tuk, například vývar z masa, po přidání smetany, či másla, raději tuk před jedením stáhněte a vyhoďte.

Po rozmíchání vypadají 4 gramy oleje takto. Tu a tam „očko“ ;.

Přidal jsem polévkovou lžíci oleje, 10 gramů. Hmotnost oleje je nyní spolu: 14 gramy. Energetická hodnota oleje: kolem 500 kJ.

A ještě jedna lžíce oleje. Polévka už dostává vzhled té „správné, poctivé“ ;, domácí polévky. Hmotnost oleje je nyní spolu: 24 gramy. Energetická hodnota oleje: kolem 860 kJ. Jen tuk na této polévce má pomalu tolik energie, kolik by člověk měl přijmout v jedné porci. Je to téměř polovina celkové denní dávky tuku.

Při hubnutí by jedno jídlo mělo obsahovat zhruba 1200 kJ spolu a měli byste sníst zhruba 6 takových jídel za den.

Právě tuk proto berte na polévce velmi vážně. Berte ho – lžící do kanálu. I při hubnutí je sice tuk třeba jíst, ale v přiměřeném množství. Podle možnosti ne živočišný a ne tepelně upravený.

Pokud si tedy dopřejete polévku, ve které je málo tuku, trochu nudlí a je trochu zahuštěná, klidně si ji dejte. Pokud však máte chuť na poctivou, hustou polévku – například smetanovou – dejte si ji také, ale už opatrně! Opatrně znamená raději menší porce a druhé jídlo by mělo být „sušší“ ;, s nižším obsahem tuku.

Jak solit a nesolit?

Neslaná polévka není velmi chutná. Špetku soli třeba dát v každém případě. Někdo to řeší použitím kostky, která osolí i ochutí (ale obsahuje i glutaman sodný …). Namísto velkého solení se mi osvědčilo používání čilipapričiek nebo feferonek. Pokud dáte přiměřené množství, chuť se pouze zaostří. Polévka pak není příliš pálivá a zdá se, že je „chuťovejšia“ ;.

Někdy může být řešením záměrně vyrobit velmi štiplavou polévku. Divoce výrazná chuť zabaví chuťové pohárky. Máte silný zážitek z jídla a přitom nepojmete žádnou sůl.

sáčkové polévky

Sáčkové polévky se při zdravé stravě nedoporučuje používat vůbec. Mají jedinou výhodu a to je rychlá příprava. Jsou však spíše chemickým pokusem, než potravou. Bývají mimořádně přesolené a výrazných chutích jsem psal výše. Sáčkové polévky mívají extrémně výraznou chuť. Pokud milujete tyto polévky a nedokážete se jich vzdát, dopřejte si je, ale opravdu jen velmi výjimečně. Ne častěji, než jednou za měsíc. Lépe však bude, když se jim vyhnete.

Tekutiny a hustota

Závěrem tedy shrňme polievkoinformácie na hromádku. Čím řidší je polévka a čím méně mastná a slaná, tím lépe. Tím více jí můžete sníst. Nedělte potraviny a tedy ani polévky na „dobré“; a „špatné“ ;. Pokud před vás postaví talíř husté a mastné dobroty, dejte si – pár lžic a poděkujte. Potěšíte se tak chutí a polévka neohrozí vaši linii. Musíte však dokázat opravdu přestat. Obezita začíná výjimkami, sádlo na pupíku se tvoří z nevinných drobností a maličkostí.

Jinými slovy tedy polévka představuje něco, co může být jako jídlo, ale i ne jídlo. Takže je to široký pojem. Nedá se říci zda polévky při hubnutí ano, nebo ne. Dá se mluvit vždy jen konkrétní. Ale pak je tu ještě jeden argument:

Čas jsou peníze

Polévka však ve většině případů poslouží spíše jako předkrm, ne jako hlavní jídlo. Pokud se na ni díváme takto, pak se musím dívat i na to, že:

• Polévku třeba vařit co je 10 až 20 minut kroucení se v kuchyni.
• Suroviny třeba zaplatit. To nemusí být mnoho, ale kdo má omezený rozpočet, musí s tím počítat.

V té chvíli pak můžeme říci, že polévka navýší cenu jídla a také čas přípravy. Za takto nastavených pravidel hry já volím ten přístup že polévky raději nejedávam vůbec. Jednou za nějaký týden či dva si doma vaříme polévku, ale pak se už snažím, aby to byla hustá polévka, která slouží jako hlavní jídlo. Třeba hustá fazolová nebo čočková. Nebo zeleninová, která se bude podávat s chlebem.

Pokud tedy máte zeleninové polévky rádi, můžete si je připravovat kolik chcete. Zelenina pokud je vařená, dostanete z ní také užitečné látky, trochu jiné než když je syrová. Takže dobré je střídat i vařené či dušené formy přípravy zeleniny.

• Komentáře k článku (0)