Obezita se vrací

Je jako detektiv Colombo. Vrací se tehdy, když se nám to opravdu vůbec nehodí. Obezita. Onemocnění, které si v naprosté většině případů způsobíme a udržujeme sami.

• Obezita onemocnění, jehož nejviditelnější projev škodí našemu vzhledu a ty vnitřní důsledky zase ohrožují zdraví.
• Obezita může přijít z přejídání, ale iz velmi nedostatečné stravy, dokonce i z diety.

Pokud se dnes projdete po městě, vidíte, že nadváhou trpí nadpoloviční většina lidí. V létě se mnozí okoun jít na pláž, protože se jim nepodařilo zhubnout do plavek. Ale zpravidla se dají vidět jinde. V obchodech. Ochomítají se v oddělení uzenin, sýrů, sladkostí, slanosti. Nahlédněte jim do košíků. Ať víte, co nekupovat.

V tomto článku se chci věnovat tomu, že obezita se ráda vrací. Nazýváme to jojo efekt. Na názvu ale nezáleží.

Podívejme se na ploše let, jak vypadá život obézního člověka. Možná někdy dávno byl štíhlým. Vytvořil si ale určitý životní styl. Možná méně pohybu, nějaké ty chyby ve stravování k tomu. Šli roky, váha stoupala. Důležité je, že ten životní styl se stal návykům. Pokud náš obézní občan takovým způsobem fungoval dlouho, zřejmě mu ten stav z nějakých příčin vyhovoval.

• Možná v pozadí byl stres, nepravidelná strava, nebo prostě dobrosrdečná kuchařka a velké porce.
• Možná nedostatečný pohyb ak tomu nešťastně volené jídla – mastné, příliš dobře, lákavé.

Po nějakém čase se náš obézní občan vzpamatoval a zjistil, že nechce být tlustý. Nechce tedy následky svého chování. Zatne se! Vydrží dietu, hladovku, nebo někteří dokonce přejdou i na prepytujem zdravou stravu. Výsledek se projeví. Pásek se stává volnější, kila ubývají. Obezita se ztrácí a máme před sebou téměř štíhlého člověka. Mnoho zdravotních potíží, které mu obezita přinesla se po zhubnutí ztratí. Cukrovka, vysoký krevní tlak, astma, vysoký cholesterol. Vše je zapomenuto. Zdálo by se, že máme před sebou šťastného člověka. Chtěl být štíhlý a nyní je nejen štíhlý, ale i zdravý jako bonus.

Ve skutečnosti tento člověk právě nyní vstupuje do těžší fáze. Všichni z okolí ho začnou nabízet. „Dej si, vždyť už teď můžeš“ ;. Dokonce i on sám už asi má právě po krk všech těch opatření na hubnutí. Ono je dost otrava jíst nějakou speciální stravu a upireať si tolik dobrot, které skrývá každý hypermarket!

Problém je v tom, že pokud náš teď už štíhlý občan začne trochu ochutnávat pamlsky, pozvolna se posouvá zpět ke životnímu stylu který … No zkuste třikrát hádat, kam to celé povede?

Problém je v tom, že pokud si dáte například pizzu, tak ji asi jíte v restauraci a tam je s vámi spousta lidí. Zdá se, že pojídání pizzy je zcela normální. Proč byste si neměli trochu dát? Vždyť je tak dobrá!

Obezita však je nemoc. Je dobré, pokud sami sebe budete vnímat jako člověka, který má toto zdravotní omezení: nemůžete to, co mohou jiní lidé. V tom je to nemoc. Možná váš organismus jinak reaguje na cukr. Možná snadněji ukládá do zásoby tuk. Možná po snědení sladkosti neví tuto energii spálit, ale jen uložit. Ať je jak chce, pro vás zde bude:

• doživotní zákaz pojídání některých jídel, které možná váš soused běžně jí a nic mu není
• doživotní nutnost cvičit (alespoň chodit) více, než váš soused

Řekněte si, že je to kruté a nespravedlivé. Ano, je. Ale tak to život na této malé planetce zařídil. Někdo je zdravý, jiný má rakovinu. Někdo je bohatý, jiný chudý. Někdo je chytrý, jiný nemehlo. Nezkoumejte to.

Velká většina lidí po zhubnutí zase nabere vše zpět. To je fakt. Dá se z něj vytvořit i nějaké poučení. Je ověřeno, že je těžké si udržet výsledky?

1. Proto po zhubnutí musíme zvýšit opatrnost a přísnost. Co vy na to? Jmenuje se to poučit se z chyb druhého.
2. Po zhubnutí třeba nasadit více pohybu než během hubnutí. Hubli jsme více či méně uškrcení příjmem jídla. Po vstupu nové linie už je třeba jménem zdraví začít jíst normálně porce. Tomu ale musíte přizpůsobit i energetický výdej. Nepohodlné.
3. Po zhubnutí nemůžete změnit principy stravování. Pokud jsme se dohodli, že určitá jídla jsou nevhodné, nezdravé nebo dokonce škodlivé, toto neustane platit. Vyprážaniny, uzeniny, slaniny, dorty, koláčky, sušenky? Zapomeňte. Navždy.
4. Hubnutí nemůže být cílem, protože když člověk zhubne, ztratí cíl. Nejhorší na tom jsou obvykle ženy, co chtějí zhubnout do plavek. Nebo do svatby. Po dosažení tohoto cíle již totiž pak nemají žádný jiný a mohou začít přibírat.

Ono to souvisí s motivací. Zatímco je člověk obézní, tak ho to tlačí. Táhne k zemi. Motivuje zhubnout. Dává sílu odolat smetaně. No když zhubnete, je zde spokojenost. Už vás nic netlačí ani nestraší. A ten koláček je tak lákavý.

Takže závěr. Jakkoliv to zní nepříjemně, pokud nechcete aby se Colombo ještě vrátil, nesmíte ochutnávat a pokoušet osud.

Občas si můžete dovolit i výjimky. Ale kontrolujte si to!

1. Dokážete si dát JEDEN koláček dnes a pak třeba týden půjdete s přehledem ve zdravém režimu? Jinými slovy jedna výjimka týdně, nic jiného? Pak jste s přehledem bez problémů a můžete s tím vesele pokračovat. Bohužel, my, co jsme trpěli obezitou se obvykle spíše chováme tak, že:
2. Pokud si dám jeden koláček, okamžitě uvažuji, kdy bude DRUHÝ. Nebo začnu přemýšlet o tom, že ani řezník by nemusel být špatný. A zítra si možná povolím jinou výjimku. Takové vnímání je založeno na požitku a má tendenci zvětšovat se. Dnes trochu, zítra více. S takovým přístupem jste obezitou velmi ohroženi ao to přísnější k sobě musíte být.

Je to podobné, jako s bankami. I v bance vám půjčku dají teprve tehdy, když ji ani nepotřebujete. Tak i obézní lidé se musí obvykle vzdát právě toho, co mají nejraději. Nepříjemné, ale může vám to prodloužit zdraví a někdy život.

• Komentáře k článku (0)