Obezita a stres

Slovem stres se rozumí tlak, zátěž. Jakákoliv. Vše, co nás vyčerpává může být označeno za stres.

• Těžká práce, či tvrdý trénink,
• zima, hluk, teplo, vibrace,
• virová infekce, bolest, hladovění,
• přejedení se, toxické látky v prostředí, nebo v jídle, (kouření, pasivní kouření)
• napětí, hádky, špatné zprávy, chudoba, výsměch okolí,
• špatná společnost (ve smyslu špatná čtvrť, špatný soused, špatná nálada ve státě, válka),
• vůlí řízené změny v životě (nucení se do něčeho co nesnášíte, nebo vyhýbání se tomu, co máme rádi),
• příliš intenzivní studium, příliš mnoho informací z médií,
• nedostatek spánku, nedostatek odpočinku a podobně.

Z těchto příkladů si víte odvodit, že v našem životě zpravidla nepůsobí jen jeden stres.

Stres a jeho vliv na hubnutí

Vždy se najednou kombinuje několik různých zátěží v různé míře. To je normální stav. Naše tělo a psychika jsou na to připraveny. Jsme připraveni řešit problémy, překonávat překážky, učit se nové věci a přežít iv nehostinném prostředí.

Zpravidla nás stresují situace, ve kterých nemáme kontrolu nad situací. Z toho vzniká stres. Šéf stanoví termín a nemůžeme se vzepřít. Soused pustí hlasitou hudbu a nemůžeme tomu zabránit. Když můžeme stresující situaci nějak kontrolovat, zpravidla tím stres zmizí. Jinými slovy nám tedy škodí zejména situace, ve kterých jsme bezmocní.

Pokud po vyřešení zátěžové situace můžeme odpočívat, vše je obvykle v pořádku. Tělo se tak dokonce naučí zátěžové situace příště lépe zvládnout.

• Těžká práce posílí svaly, které jsme použili.
• Chlad nás může udělat otužilejšími.
• Imunitní systém se naučí rozpoznat choroboplodné zárodky a příště si s nimi poradí lépe.

Nepříjemné je to, že některé druhy stresu nás mohou posílit, ale jiné poškodit. Silné vibrace, destruktivní napětí, dlouhodobě bezútěšná finanční situace mohou člověka oslabit nebo poškodit. Bohužel nevíte předem říci, který zážitek vás posílí (protože ho zvládnete) a který zážitek vás oslabí.

• Chudoba jednoho přinutí zabrat a stát se bohatým. Druhý ji bude tiše snášet celý život. Třetí se ve stejné situaci oběsí.
• Mizerné vztahy v rodině někdo zvládne studiem psychologie. Jiný setrvá v konfliktech. Třetí uteče do jiného města.

Je dobré vědět i jednu méně známou věc: Každý druh dlouhodobého stresu vliv i na náš mozek. Chudoba, špatné prostředí, špatná práce, či rabiátů v rodině jsou proto věci, které nemůžete dlouho nechat bez povšimnutí. Jinak se začnou ve vašem mozku dít postupné změny.

• Mění se oblasti v mozku, které mají na starosti učení a rozhodování.
• To postupně ovlivňuje centra, které zpracovávají emoce.
• To následně ovlivňuje i hormonální a později imunitní systém.

Jinými slovy to znamená, že dlouhodobě stresovaný člověk reaguje jinak, než by reagoval odpočatý.

• Hůře se učí nové věci, těžší hledá různé souvislosti. Neví se snadno rozhodovat.
• Ztrácí schopnost přemýšlet „selským rozumem“ i zcela jasné problémy neumí vyřešit.
• Únik ze špatné situace může vyvrcholit i ve formě nemoci. Psychosomaticky podmíněné zdravotní potíže (trávicí potíže, bolesti zad, hlavy, kloubů, chronická únava, kožní problémy, alergie, astma …) jsou často podmíněny „jen“ dlouhodobě neřešených stresem.

Jak to funguje? Stres vyvolává potřebu odpovědi. Něco vás zatěžuje (tlak, šok, nepříjemná situace) a vy to chcete odstranit, nebo vyřešit. Co se stane?

• V první chvíli poté, co zaznamenáte stres se to dá přirovnat k poplachu. Něco se stalo, nebo něco začíná hrozit. Hned se zvedne hladina hormonu kortizol, který mobilizuje energetické rezervy. Tělo se tak připravuje na případnou reakci.
• Následně stoupá hladina adrenalinu, mění se krevní tlak, rychlost práce srdce. Krev se přesune ke svalům, aby byly připraveny reagovat a utlumí se trávicí procesy. Do krve se uvolní více krevního cukru, aby byl připraven jako „palivo“. Do krve se dostanou i látky na zvýšení krevní srážlivosti, aby v případě zranění nebylo příliš velké krvácení.
• Pokud stres dále přetrvává, tělo se začne s novou situací nějak vyrovnávat. Snaží se přizpůsobit se. Mění různé procesy tak, aby stresový faktor napáchal co nejméně škod. Příkladem může být situace, že vám naloží těžký náklad na jedno rameno. Budete ho nést v nepřirozeném úhlu, skoro jako kdybyste kulhali. Tím kompenzujete rovnováhu. No dlouhodobá zátěž takovým břemenem by způsobila degenerativní změny.
• Pokud stres nepřestává, začíná se hlásit vyčerpání. To se na tělesné úrovni projevuje zhoršením imunity, nebo rozvojem deprese.
• Pokud ani pak stres nepřestává, obvykle mohou nastat různé vážné poškození. Lehčí onemocníme, zhoršuje se stav srdečně-cévního systému, zvyšuje se riziko vzniku rakoviny. Dlouhodobé vyčerpání způsobuje úpadek poznávacích funkcí. Zvyšuje se míra obav, nebo strachu. Pokud někdo pociťuje ve stresu bezmocnost, reaguje obvykle rozčilením a hněvem. Zvyšuje se pak i poškození kardiovaskulárního systému, zpravidla se rozvíjí ateroskleróza.

Jako jeden z prvních pozorovatelných příznaků dlouhodobého škodlivého stresu se obvykle objeví zhoršení pracovní paměti. Ta má na starosti vyhodnocování informací ze smyslů, prostorovou orientaci. Pracovní paměť řídí naši aktuální činnost. Orientaci, kde jsme. Kdo co právě řekl a co řekneme my. Myšlenky, nápady, další kroky. V pracovní paměti vše třídíme a rozhodujeme, co uděláme dál. Pokud je pracovní paměť narušena, rychle zapomínáme o čem jsme právě mluvili, co jsme chtěli udělat. Skáčeme chaoticky z myšlenky na myšlenku a téměř hned zapomeneme co jsme chtěli před chvílí udělat. Pokud tedy máte pocit, že se od jisté doby jaksi nevíte na nic pořádně soustředit, může to být signál, že prožíváte příliš silný stres.

V dnešní době může být stresem i zátěž – samotné pracovní paměti. Ta totiž má poměrně malou kapacitu. Snadno se vyčerpá. Dnes může být vstupů do pracovní paměti příliš mnoho.

• Manažer, který v duchu řeší problém ve firmě, zároveň řídí, protože musí nutně vybavit něco pro manželku, přitom telefonuje, přitom vidí reklamní billboardy. V duchu ho skříně, že bude muset dát výpověď zaměstnanci a ještě víc to, že mu lékař řekl, že má žaludeční vředy. Příliš mnoho vstupů na zpracování najednou.
• Chcete si odpočinout po práci, ale díváte si Facebook, každou chvíli se vás někdo něco ptá přes zprávy. Po bocích otravují reklamy. Vedle je puštěn televizor az druhé strany cosi stále říká tchýně. Musíte se tvářit že posloucháte, ale ve skutečnosti ještě operací provádí klepnutím SMS zprávu na mobilu. V duchu ještě kalkulujete kdy bude hotová rýže. Příliš mnoho vstupů na zpracování najednou.

Pokud cítíte, že jste na tom podobně, měli byste začít filtrovat vstupy do pracovní paměti. Některé neovlivníte vůbec. Jiné máte zcela pod kontrolou. Začněte řídit to, na co máte vliv. Ovlivníte zejména:

• Média. Nemějte zapnuté rádio a televize, pokud je aktivní nesledujete. Někdo je používá, jako zvukovou „kulisu“, ale odsává to pozornost. K čemu žít v kulisách? Žijte v realitě.
• Pokuste se omezit množství věcí, které řešíte v jednu chvíli. Vytvořte pořadník a škrtněte všechno méně důležité.
• Otravní lidé. Pokud vám někdo nevyhovuje, nejste povinni s ním trávit čas. Obtěžuje vás stále poslouchat švagra, nebo se nechat sekýrovat tchyní? Kdo řekl, že jste povinni jim to trpět? Asi oni.
• Vaše aktivní činnost. Čemu věnujete pozornost? Pokud jste vyčerpaní a vystresovaní, bude rozumné pokud si nepustíte zprávy. Vyhledávejte zdroje příjemných informací.
• Měli byste chuť pustit si film, pokud byste věděli, že každých 10 minut vám někdo dá facku? Asi ne. Ale v televizi si na takový mrzký šok mnozí zvykli a akceptují to. Jmenuje se to reklama. První zvuk znělky je tak agresivní, jako když na vás nečekaně štěkat pes. Šok! Ať se divák probudí! Následně nadšené hlasy cosi prodávají.
• Respektujte biorytmus. Jeho narušení (také svítíte ještě po jedné hodině po půlnoci?) Je pro tělo zátěž.

Během stresu se tedy uvolňují látky, které ovlivňují mozek, tělo, i emoce. Stresující film, který vzbudí strach a napětí vyvolává i tělesnou odpověď. Jinými slovy jít do kina v rámci relaxace na horor špatný nápad. Hormony vaše tělo připraví na reakci, ale vy jen sedíte v kině.

Možná si kladete otázku, proč už tak dlouho píšu o stresu, když je to kniha o hubnutí. Píšu o tom proto, že pokud jste ve stresu, tělo není připraveno hubnout. Chřadnout možná, ale ne hubnout. Proto před hubnutím hledejte způsob, jak zvládnete stres.

• Identifikujte vše, co vás stresuje.
• Analyzujte, jejichž stresorů se dokážete zbavit a udělejte to.
• Naučte se aktivní a pasivní relaxovat.

Pomůže to vašemu hubnutí a zejména zdraví. Vím, i hubnutí a změna životního stylu jsou pro většinu z nás vlastně stresem. Jelikož tuto zátěž se nám podstoupit vyplatí, hledejte jiné zátěže, které můžete ze života nějak škrtnout.

• Pokud máte na sebe NAVALENÍM příliš mnoho povinností, vaše tělo je nastaveno na krizový režim. Je to cesta ke zpomalování metabolismu.
• Příliš mnoho úkolů obvykle znamená, že nemáte čas pravidelně jíst. Už to stačí na to, abyste přibírali.
• Ve stresu trávení nefunguje optimálně.
• Nepravidelné jedení znamená hlad a návaly touhy po sladkostech.
• Nedostatek spánku a relaxace mění hormonální poměry v těle a to přímo brání odbourávání tuku.

Pokud tedy chcete zhubnout, musíte nejdříve odbourat stres. Vím, to se snadno říká a těžko realizuje. Doba na nás valí povinnosti a mnohé z nich jsou sice nutně, ale vlastně vůbec nejsou důležité. Ne pro vás. Udělejte si přehled dne. Co děláte? Nejlepší, pokud si to napíšete na papír. Pak si ke každému úkolu, kterou častěji máte na programu odpovězte na tyto otázky:

• Pro koho to děláte?
• Co z toho máte vy, dnes?
• Bude to mít příznivý vliv na vaši budoucnost?
• Potěší to vás, vašeho manžela, nebo prospěje dětem?
• Neděláte to jen ze zvyku, ze slušnosti nebo z pocitu povinnosti? Nebo z pocitu viny?
• Nemohl by to za vás udělat někdo jiný? Levnější? Rychlejší? Lepší?
• Co by se stalo, kdyby jste to neudělali vůbec?
• Co by se stalo, kdybyste toho dělali 10 krát více?

Podobnými otázkami prozkoumejte své činnosti. Pravděpodobně mezi nimi najdete spoustu námětů na změny. Chcete-li zhubnout, MUSÍTE mít na sebe čas.

• Musíte si umět vytvořit čas na to, abyste si odpočinuli.
• Věnujte se v první řadě pouze věcem, které vám pomáhají, prospívají. Mezi tyto věci patří i váš trénink, procházka nebo čtení dobré knihy. To způsobí harmonii v rodině a její růst. To způsobí, že budete pociťovat spokojenost. Pak začnete i hubnout.
• Později, pokud se ukáže že stíháte, můžete ve volném čase dělat i jiné věci. Službičky známým, vyhovění nápadem tchýně, žehlení a podobné věci, které pro zdraví a přežití nejsou nutné.

Některé části mozku (zejména hypotalamus) mají vliv na to, zda se přejídáme. Mozek má vliv na to, co děláme, reguluje i hlubší procesy. Takové, které řídí naši vůli. I chuť k jídlu, či pocit hladu řídí mozek bez naší vůle. „Dostal jsem hlad“ je krásná ukázka toho, co se v našem mozku děje – hlad je již vědom stav. Ale to tajemné „dostal jsem“ to se dělo v mozku bez našeho volů přičinění.

Stačí drobné poškození některé oblasti v mozku a může se spustit problém. Mozek bude z této oblasti posílat více „požadavků hladu“. Ne proto, že bychom byli hladoví, ale proto, že část mozku, která odpovídá za kontrolu sytosti má „poruchu“. Velmi často tuto poruchu způsobí nedostatek spánku. Pokud spíte málo (5 až 6 hodin) je proto mnohem vyšší pravděpodobnost, že budete tlustí.

Stres má na obezitu i ten vliv, že tělo je vlastně stále v krizovém režimu. Podobně, jako při dietě či hladovce jde tělo na doraz, tak i dlouhodobý stres může negativně ovlivnit metabolismus. Tělo jakoby cítilo, že jsou špatné časy a tak co může, ukládá do tukových zásob.

Ve stresu si lidé zvyknou „pomáhat“ tím, že si něco zobnou, vzniká návyk, který se stupňuje. Zpravidla jde o sladkosti, čokoládky, chipsy … Pokud se po večerech potřebujete „uklidnit“ z nervák tím, že si dopřejete něco sladké a navíc i alkohol k tomu, riskujete, že se dostanete do bludného kruhu.

Chcete-li zhubnout, měli byste tedy snižovat stres.

Jedna z prvních funkcí, které se „vypnou“ ve stresu, je trávení. Stresovaný člověk tedy nemusí mít pocit hladu. Přijde domů nalačno a pak se již neovládne, protože je ve stavu hypoglykémie. Dá si nevhodné jídlo a hodně. Nejednou s pocitem, že má právo na výjimku po celém dni hladu. Pokud máte potíže s trávením, možná je na vině „jen“ stres.

Stres znemožňuje hubnutí

Dlouhodobý stres může vést k obezitě. Samozřejmě, nejen ke ní – stres doslova ničí zdraví. Ale nás teď bude zajímat právě obezita. Je to paradoxní, protože na první pohled by člověk řekl, že stres je přece „utrácení energie“ ;. Naopak relaxace by byla podezřelá, protože pokud se jen povaľujeme, určitě budeme přibírat. To by říkal selský rozum. Ale mýlil by se.

Objevil se další vztah mezi obezitou a stresem. Některé části mozku (zejména hypotalamus) mají významnější vliv na to, zda se přejídáme. Nyní nemluvíme o nějakém chtění. Mozek má vliv na to, co děláme nejen svou vůlí, ale reguluje i hlubší procesy, které takříkajíc řídí naši vůli. To, co nakonec chceme je často dané procesy, které si neuvědomujeme. Tyto „řídící“; procesy zase mohou být regulovány chemickou cestou – stavem hormonů.

I chuť k jídlu, či pocit hladu řídí mozek bez naší vůle

„Dostal jsem hlad“; je krásná ukázka toho, co se v našem mozku děje – hlad je již vědom stav. Ale to tajemné „dostal jsem“; to se dělo v mozku bez našeho volů přičinění. Je to zajímavé, že do vědomí dostaneme data a často ani nevíte proč.

Je výhodné být štíhlý.

• Komentáře k článku (0)