Drželi jste doposud diety?

Tady se zastavím. I když máte rozumně zvolenou stravu, můžete začít mírně přibírat, a to v takovém případě, pokud máte z předešlých diet značně zpomalený metabolismus. V takovém případě vám radím: nepanikařte.

Dovolte svému tělu, ať trochu přibere. Ono to nebude mnoho, tak dvě až čtyři kila. Ale vydržte. Jezte pořád 6-8000 kJ za den. Tím vysíláte svému tělu jasný signál, že období hladovění je u konce.

Potrvá to několik týdnů, než se vaše dietami ubité tělo začne vzpamatovávat, u někoho dokonce i několik měsíců. Kdybyste teď z netrpělivosti ještě víc přiškrtili příjem energie nebo jídla, jste tam, kde jste byli předtím. Musíte ukončit nedostatek příjmu potravy a začít jíst jen o něco míň, než by bylo optimální.

A pak jen čekejte, dokud se váš metabolismus nezačne přizpůsobovat nové situaci – dostatku pravidelné stravy, případně pohybu. Kdybyste se pokusili vy přizpůsobit množství stravy metabolismu, znovu byste museli hladovět. Každé jídlo tedy začínejte zeleninou.

Tím zabezpečíte objem. Druhá složka racionální výživy zní: nízkoenergetická strava. To vám zajistí rozum, protože umíte jednoduše upřednostnit vhodná jídla. Jednoduše proto, že jste díky zelenině nasyceni a díky informacím, které jste nastudovali, víte, jaké potraviny je vhodné vybírat.

Kdo nehubne, ať nejí :-)

Ve skutečnosti je to přesně naopak. Kdo chce hubnout, zpravidla musí jíst sícde méně, ale pravidelně a jinak, než dosud.

Je jasné, že tyto změny jsou nevyhnutelné – vždyť stačí mrknout, kam dosavadní životní styl vytlačil ručičku na vaší váze. Pak je chyba ve stylu a je třeba s ním něco udělat. Ale nikdo nemá rád změnu. Rady typu „ZER méně“ jsou nepohodlné a hlavně si pod nimi běžně vzdělaný občan ani neví nic konkrétní představit. Co je to jíst méně? Znamená to dát si ke vepřovému bůčku jen 3 knedlíky? Nebo dokonce jen dvě? (!)

Správná odpověď je nejíst ani bůček, ani knedlíky … Jsou i zdravější jídla.

Problém je v tom, že mediální společnost nás zavalila informacemi, které absolutně nepotřebujeme. Nezbylo místo pro informace o výživě a tak v této oblasti zvyknou panovat tchýně, babičky a jiné kuchařky, které ur čí, co je zdravé a dobré. Většinou celkem chybně, ale co už. Občas se mihne nějaká deformovaná rada v ženských časopisech … Signálem by vám už mohlo být i to, že symbol dobré kuchyně je tlustý kuchař. Chcete se stopa něčím, co způsobuje obezitu? Pak račte vstoupit …

Jíst méně se však nedá bez tvrdé teoretické přípravy.

• Amatér totiž při prvních pokusech o zhubnutí přestane jíst úplně. Nasadí přísnou hladovku, co mu vydrží několik hodin, maximálně pár dní. Je to špatný zážitek. Škodí to zdraví a hlavně se z toho nehubne.
• Dále následuje pokus o jedení „s mírou“. Klasickou chybou tohoto postupu je, že ve skutečnosti se žádná míra nepoužije. Ani váha na potraviny, ani centimetr. Prostě si člověk naloží vizuálně menší porci téhož jídla, což by jedl i tak. (Po snědení je ještě dost hladový a tak si požádá o 2 maličké Duplo, takže sní nakonec více.) Navrhněte obéznímu, ať si váží jídlo a bude vás hnát dúrnym honem. On dobře tuší, o co jde …
• Později je již adept na zhubnutí fakt naštvaný (poté, co při jezení „s mírou“ znovu přibral pár kilo). Vážně tedy omezí porce, ale volí nesprávné jídla. Výsledek? Je téměř Neroztržitelné hladový. (Nevím, jestli slovo nepřetržitě není čechizmus? :-) Velký hlad ale vždy ovlivňuje myšlení a jednání. Vyhladovělý občan sní všechno, na co narazí. Upřednostní sladkosti a slanosti, pokud se dá tak i mastnoty. Pak si vyčítá a spekuluje, ale energie je už uvnitř, už neuteče …
• Pak jsou na řadě pokusy s léky. Možná mu nějaký dealer pořadí speciální nápoj, který nahrazuje stravu. Pokud bude mít smůlu, zvolí některou sladkou gebuzinu (Ultra fit a slim, například) která je plná cukru. Hubnutí za takových podmínek nehrozí, protože sacharidy se postarají o nezvládnutelný hlad. Při troše štěstí si vybere méně sladký přípravek, který ho s poměrně velkým utrpením asi zbaví několika kil. Super, teď se dá zas jíst normálně – pomyslí si již brzy ještě tlustší nebožák.
• Další pokus s léky bude podobný, jen mnohem dražší. Krmit se tabletkami, které „blokují“ tuk. Nešťastník zaplatí pár tisíc měsíčně se to, že může jíst mastné a mít průjem. Asi zhubne, ale výsledek je jasný – každá peněženka má dno. Dieta skončí, kila jsou zpátky. Ptáte se, proč ho nenapadne prostě nejíst ty mastné blbosti? Možná ani neví, kde všude je tuk a který tuk vlastně škodí …

To vše (a kopu jiných pokusů) absolvuje většina lidí, co mají nadváhu. Nechtějí se vzdát jedení jídel, které je vedou do slepé uličky.

Slepá ulička

Klasika – po desetiletích přibírání se zvedá krevní tlak až do výšky, při které lékař nasadí léky na snížení tlaku. Tyto léky však mívají kromě jiných vedlejších účinků i efekt přibírání na váze. A tak člověk nejen že začne rychleji tloustnout, ale i těch pilulek na tlak je třeba stále více … To je problém hlavně u penzistů – jaksi je nikdo neupozornil, že starší organismus už dávno nemá takovou spotřebu, jako tělo mládežníků.

Kdo jste někdy vážili jídlo (byť jen jednu porci), asi jste byli také velmi překvapeni, jak nesnesitelně málo jídla přijde na talíř, pokud člověk má sníst přiměřenou porci energie. Situace je tím horší, čím „běžnější“ jídlo zkoumáte. Různé přílohy (rýže, brambory) s masem a omáčkou raketově zvedají energetický obsah jídla.

Právě z toho důvodu je při hubnutí třeba zcela přepracovat strukturu jídel. Nelze se jíst málo jídla jako „vepřo knedlo zelo“, to byste byli po jídle divoce hladoví a organismus by ani nedostal potřebné živiny. Zapomeňte na halušky s brynzou, nudle s mákem, dukátové buchtičky, jitrničky, řízky, francouzské brambory, či pizzu. Všechny tyto dobroty obsahují množství energie, které vám dovolí jen zobnout a dost. Přitom jsou tak dobré, že váš hlad mozek bezpodmínečně kapituluje a vydá pokyn: džgať to do sebe, dokud se dá dýchat.

Chcete-li zhubnout, musíte jíst potraviny, které mají podle možnosti méně energie a přitom jsou bohaté na různé živiny. A právě to chce už trochu studia. Vím, asi namítnete:

Nemám čas

Řeknete si asi: „nechce se mi něco učit“. Mnozí se ptají, jak zhubnout. Ale rádi by slyšeli odpověď na jednu větu, podle možnosti holou. Prostě bez čárky a hlavně bez slova ale.

Zásady, jak zhubnout nejsou složité, ale bohužel třeba nastudovat a pochopit alespoň několik souvislostí (na webu je vše, co je třeba vědět dostupné zdarma). To se ale málokomu chce.

Jakmile řeknete obéznímu, že bude muset (mimo jiné) začít každý den snídat, začne se bránit, jak to nejde, jak nemá čas.

Přitom právě pravidelné pojídání (rozumných věcí, samozřejmě) má při redukci hmotnosti absolutně základní funkci. Tím, že jíte pravidelně a nedovolíte tělu, aby bylo co i jen chvíli hladové, držíte sami sebe pod kontrolou.

Tím, že se ke svačině najím zajistím to, že večer přijdu domů ještě poměrně sytý a nevrhá se nepříčetně na zásoby. Spíše klidně začnu chystat večeři s rozumně zvolenými ingrediencemi.

Stabilizovaný příjem potravy způsobí trvale vyrovnanou hladinu krevního cukru a ta má za následek trvalý pocit spokojenosti.

Pokud míváte pravidelné „záchvaty“ potřeby sníst něco sladkého (čokoláda, sladkosti) upodozrievajte jako úplně prvního viníka vlastní hlad. Pokud se již neovládnete, dejte si to sladké, co už s vámi. Ale zajistěte, aby se stejná situace již neopakovala. Věřte, že hlad je sice nejlepší kuchař, ale pokud ho necháte rozhodovat, volí nezdravé pokrmy.

Zapomínáte na hlad?

I když hlad je zákonitý, často zapomínáme, že uržite přijde. Pokud je to váš případ, dejte si budík, ať zazvoní v pravidelných intervalech. A jeho vyzvánění ať vám je kategorickým imperativem, že je třeba jít něco spolknout. A zapít to řádnou šálkem vody. Uvidíte, že vaše záchvaty „závislosti“ na sladkosti zmizí, jako mávnutím kouzelného proutku. Zkuste si to.

Zdá se vám to náročné? Něco měnit, učit se, studovat? Nemáte na to čas?

Pak si položte otázku, co ve vašem hodnotovém systému má přednost před vaším zdravím. Bude to pro vás možná velmi zajímavé zjištění.

• Komentáře k článku (0)